11/03/2022
Radek Šindel působí na oddělení konstrukce už 15 let. Jak se za tu dobu změnily technologie a procesy? Na jakou stavbu je nejvíc hrdý? A čím žije ve volném čase? Čtěte rozhovor.
Na konstrukci jsem patnáct let, momentálně asi nejdéle. Mám od té doby už třetí počítač, dostali jsme ho nedávno. A samozřejmě nový office a AutoCAD.
Poslední dobou jsem se dostal k ČOVkám. Dělám jich teď hodně, kromě nového typu třeba komunální čistírny pro Polsko nebo klasické trojnádrže SI. Teď mi tu přistál reaktor pro Estonsko, předtím ve Francii nebo ve Španělsku. Máme hodně projektů i pro Afriku.
Ještě před samotnou zakázkou se jezdívá s obchod-níkem na technické jednání. Tam si už se zákazníkem něco dojednáme dopředu. Na montáž pak jezdíme ještě s realizátorem, pokud tam je nějaký problém a něco nesedí. Poměřím, nafotím, načrtnu a po příjezdu vše překreslím do programu a dám do výroby, aby vše sedělo. Hlavním problémem je, že ne vždy sedí betonové základy tak, jak byly na plánech.
Se základy je největší problém. Naše nádrž je sice těsná, ale základy na místě bývají špatné kvality a voda utíká přes beton. Anebo jsou základy tak křivé, že se nádrže musí podkládat nebo frézovat do roviny. Opravuje se to pak měsíce. Někdy je jednodušší dát dospod svařované železo. Tam vím, že je to naše a že to bude dobré. Ale zákazník chce většinou beton. Leda najímat firmu, která by pro zákazníky dělala dna.
“Jsme taková veselá parta. Už na vysoké jsme toho spolu zažili hodně.”
Teď máme na stole zakázku největší průmyslové čistírny odpadních vod za posledních několik let. Na tom už děláme půl roku a stále to není projekčně dořešené. Navíc se vše rekonstruuje za provozu. Bude to asi ještě na 2 roky, než bude vše hotové.
My jsme taková veselá parta. (smích) Lukáš Kutík, Igor Vaňko… všichni jsme spolužáci z Báňské a už na vysoké jsme toho spolu zažili hodně. A i s dalšími kluky tady tvoříme fajn tým, šéfa konstrukce máme výborného, takže spokojenost.
Hlavně by to měl být člověk precizní a měl by si stát za výsledkem. Tady není čas na kontrolu. Co nakreslím, hned jde ven a musí to být dobře.
Na poslední typ čistíren odpadních vod v Polsku – Strzyżów a Sanok. Tam už byly použité nové technologie jako kompozit, nerez, balast… žádné natírané plechy. A ta vyčištěná voda, co z toho odtéká… to by se dalo pít. To je úžasné.
Dříve, když přišel na konstrukci někdo nový, byl poslaný na pár týdnů na montáž. Jako čerstvého absolventa vysoké školy mě tehdy vyslali do Polska, kde jsme měli rozebírat a rekonstruovat starou čistírnu odpadních vod. Vrátil jsem se po 14 dnech úplně hotový se zlomenou rukou a musel jsem jít na měsíční nemocenskou. Tak to dopadá, když jde inženýr pracovat rukama. Řekli mi jen “Proboha, už jen seď v kanclu, kresli a hlavně už nikam nejezdi”.
Bydlím v Zelinkovicích u Frýdku-Místku. Rád si vyrazím na výšlap po Beskydech vyčistit si hlavu. Tři roky zpátky jsem začal chodit na koncerty extrémního metalu – trash, speed a hlavně grindcore. To můžu. Řádí se u pódia, skáče se z pódia… (smích) Samozřejmě taky trávím čas s přítelkyní a rodinou.
