Seriál z konstrukce: „Na práci se mi líbí, že po mě něco zůstane. Stavby z ENVI nás přežijí.”

25/02/2022

Fermentory a čistírny odpadních vod jsou jeho denním chlebem. Lukáš Kutík pracuje ve WITKOWITZ ENVI už 14 a půl let. Co se od té doby ve firmě změnilo? Co má na své práci nejraději? A čím žije ve volném čase?

Kolikátým rokem pracujete ve Vítkovicích?

Dohromady už asi čtrnáct a půl let. Začínal jsem jako konstruktér, ale v Mechanice. Jednalo se tehdy o obráběcí stroje, servis a generální opravy. V roce 2014 se potom naskytla příležitost přejít do ENVI.

Vnímáte za tu dobu změny v pracovním procesu?

V dnešní době to už nejsou jenom výkresy. Projektanti a obchodníci se dnes věnují spíše jiným věcem. Komunikace s výrobou a další kroky jsou už na nás.

Máte možnost se podívat do míst montáže?

Když je to poblíž, tak ano, ale teď je hodně zakázek z Jižní Ameriky, kde to není možné. Tam se možná někdy podívám v rámci dovolené. Ale vidíme fotky.

Jak dlouho trvá příprava jednoho řešení?

Klidně rok až dva. Kolikrát dodáme jenom část technologie, ale pak nastoupí další firmy, které doplní třeba elektriku. Mohou to být měsíční záležitostí, ale může se to taky protáhnout na tři roky.

Kterou nejsložitější stavbu jste zatím musel řešit?

Asi fermentory, kde je hodně dílčích částí. Nebo čistírny odpadních vod pro Kazaň.

Je v tomto oboru důležitá týmová práce? A jak u vás probíhá?

Třeba na Kazani mi teď pomáhají asi tři nebo čtyři konstruktéři. Jsou do toho zapojeni i realizátoři a projektanti. Větší projekty se musí dělat ve více lidech.

Jaké technologie při práci využíváte?

V základu používáme AutoCAD, příští rok bychom měli přejít na 3D. Jsem zvědavý, co to přinese. Doufám, že budou i nějaká školení.

Když se ohlédnete za těmi léty praxe, změnily se některé technologie?

Poslední dobou se víc experimentuje. Kdysi to byly hlavně zemědělské produkty, teď děláme spoustu chemických a průmyslových projektů. Začíná to být složitější a je třeba sbírat zkušenosti. Těžko se pak odhaduje, jak to bude za tři roky fungovat. Všichni doporučují svařované nerezové nádrže a my jim konkurujeme šroubovanými. Jsem zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet.

Co máte na své práci nejraději?

Líbí se mi, že po mě něco zůstane. Člověk postaví stavbu na konci světa a ta ho přežije. Tady po nás zůstávají pomníčky.

"Dostat tolik vody do pouště…to byl skoro zázrak."

Pamatujete si, jakou největší nádrž jste doposud připravoval?

Asi do Chile. Měla zhruba padesát metrů v průměru a byla asi na deset tisíc kubíků pitné vody. Dostat tolik vody do pouště… to byl skoro zázrak. Ta nádrž byla asi moje největší.

Na který výsledek jste nejvíc hrdý?

Mám radost ze všech staveb, které jsou dobré pro ekologii – čistírny odpadních vod a podobně.

Čím žijete mimo ENVI?

Nedá se teď moc cestovat, festivaly taky moc nejsou, takže hlavně pracujeme na rekonstrukci baráčku v Kozlovicích.

A co třeba před dobou koronavirovou? Jaké aktivity jste vyhledával?

Rád jsem se jezdil dívat na rally po Evropě. Jinak s kamarády jsem se vydal jako člen posádky na jachtařský závod v Chorvatsku. Bral jsem to spíše jako takovou dovolenou, kapitáni chtěli závodit. (smích) Nebo ještě hraju discgolf a občas zajdu i na nějaký turnaj.