04/03/2022
Týmovost je v práci důležitá. Ocenil ji nejen při svých začátcích ve WITKOWITZ ENVI Igor Vaňko z oddělení konstrukce.
Asi rok a půl. Jsem tady celkem nováček. Ve Vítkovicích jsem ale pracoval už předtím – zhruba deset let na kotlárně. Tam jsme dělali těžkou strojařinu. Tady to je úplně něco jiného, jedete fakt na desetinu, aby vše sedělo.
Od nástupu nového ředitele vnímám změny. Změnily se i technologie. Dostali jsme nový počítač a během roku by měl přijít nový software na 3D konstrukce. Složitější uzly, kde jsou prostorové trubky, tam se 3D dá využít. Pro zákazníka to navíc bude pěkná prezentace. Ale i ve 2D se toho dá zvládnout hodně. Výkres bude potřeba připravit tak jako tak.
Co je na práci konstruktéra nejobtížnější?
Nejhorší je ten začátek, když se mi dostane na stůl nějaká zakázka. Zákazník si v průběhu začne vymýšlet další věci a z pohledu konstrukce to není jasné. Potom je třeba od něj získat doplňující informace. Navíc, když není finálním zákazníkem, je těžké se domluvit, co vlastně si představuje.
Jsem tady rok a půl. Když jsem nastoupil, dostal jsem obyčejnou nádrž na kejdu, která je jednoduchá – jen válec a revizní průlez. Teď už dostávám i složitější úkoly. Jsou tam žebříky, schodiště… je to různé. Poslední dobou mám na stole hlavně fermentory. To už vnímám jako složitější nádrže. Jsou pracnější, člověk tam musí udělat spoustu věcí. Proto je důležitá práce v týmu.
Každá nádrž je jiná. Kdybychom vše měli vymýšlet celé od začátku, tak to může trvat i dva roky – než se vše vymyslí a naplánuje od A do Z. Naštěstí tady máme velký archív, z něho můžeme přebírat věci, které víme, že fungují a byly v pořádku.
Samozřejmě papírová forma je papírová forma. Dobře se vše kontroluje. Jak už to má člověk jednou vytištěné na papíru a dělá po sobě kontrolu, je to o dost lepší.
Za mě to jsou super lidi, vždy vstřícní. Když potřebuju poradit, tak kdo umí, poradí. Tady si lidi své know-how neschovávají. Jsou rádi, že můžou pomoct druhému. Jsme na jedné lodi a táhneme za jeden provaz.
“Když pak člověk vidí výsledek, co montéři smontují, je to fajn pocit.“
Jedu podle evropských norem. S extrémem jsem se zatím nesetkal. Ale třeba, když něco posíláme do Jižní Ameriky nebo do afrických zemí, tak zákazník moc neřeší, jestli branka u žebříku bude. Podle normy by tam měla být, ale v praxi spíš překáží. Když jsme posílali návrh do Afriky, nikdo problém neměl. Ale například v Polsku na tom hodně bazírují.
Konstrukci jsem vystudoval a baví mě. Kolegy znám i ze školy. A navíc, když pak člověk vidí výsledek, co montéři smontují, je to fajn pocit.
Vzpomínám si na jednu ze svých prvních nádrží, která jela do Indonésie. Byla maličká, měla průměr jen kolem 5 metrů, ale byly tam žebříky a plošina. V té džungli vypadala fakt pěkně, byla zašitá v zeleni, sedlo to tam.
Největším koníčkem je rodina. Mám dvě malé holčičky – tři a šest let. Užívám si jich, dokud jsou malé. Jinak jsem rozený Ostravák, mám to tři zastávky tramvají.
