14/10/2021
Původně chtěl studovat švédštinu, rozhodl se ale pro arabštinu. Obchodní manažer Lukáš Ryška se díky svým znalostem reálií v tvrdém businessu arabského světa neztratí. Ve volném čase se věnuje rodině, sportu a bojovému umění.
Po posledním studiu jsem byl osloven Vítkovicemi z důvodů znalostí arabštiny a angličtiny i zkušeností ze zahraničního obchodu. Následně jsem byl za celý holding vyslán do Spojených arabských emirátů. Působil jsem asi šest let v Abú Dhabí a Dubaji, poté jsem byl přemístěn do Saudské Arábie, kde jsem strávil přibližně stejnou dobu. Teď jsem v Česku.
Studoval jsem a stále studuji zahraniční obchod s diplomacií, a to bylo o jazycích. Chtěl jsem si znalosti rozšířit o něco netradičního. Původně jsem se díval po švédštině, ale to nešlo, tak jsem se na Státní jazykové škole v Praze vrhnul na arabštinu. Věděl jsem, že je mnoho Arabů, kteří umí česky, ale málo Čechů, kteří mluví arabsky. Záčátky nebyly jednoduché, arabština je hodně specifická. Navíc jsem se chtěl orientovat v tamní kultuře, jejich způsobu myšlení, v politice a náboženství. Proto jsem studoval i arabistiku.
Mojí devízou byla jednoznačně právě znalost arabštiny, politiky i businessu a veškerých věcí spojených s arabským prostředím. Byl jsem tenkrát hodně mladý a tzv. hozen do vody, navíc do velmi specifické „vody“. Byla to obrovská škola života. Získávání zkušeností tímto způsobem bylo k nezaplacení. Vzbudilo to ve mně velkou loajalitu k Vítkovicím.
Ne. Tuhle část světa bych mu rozhodně nedoporučil. Doporučil bych mu s klidem Jižní Ameriku nebo dálný východ. Mám třeba klienty v Malajsii nebo v Chile a považuji je za tzv. odpočinkové. Pokud ale někdo má rád dobrodružství a táhne ho to tam, tak ať to udělá. Je potřeba být ale připraven na specifické okolnosti. Ať už jde o náboženství a s ním spojený jistý boj mezi sunitským a šíitským islámem nebo o exisenci terorizmu a okolnosti jeho financování a podpory. Není jednoduché se orientovat, kdo je kdo, pro koho a za co. Zkrátka, je to pro business hodně tvrdé a komplikované prostředí a pouštět se tam do obchododování bez znalostí tamních specifik rozhodně není dobré. A to nemluvím o extrémním klimatu.
Je spousta obchodníků, kteří jsou pouze obchodníci bez technických znalostí, a zase naopak, je mnoho technicky nadaných lidí, kteří ale neumějí prodávat. Tady je to především kombinace obchodu a technických znalostí. Určitě je mnohem jednodušší prodávat rohlíky nebo třeba mobilní telefony. Dalším předpokladem je znalost jazyků, protože obchodujeme se zahraničím. Já sám se domluvím arabsky, anglicky, částečně německy a ne moc dobře rusky.
Záleží hodně, jaká je konkrétní pozice. Co se nás obchodníků týká, musíme si tzv. čistit hlavu, protože nápor je někdy opravdu extrémní. Řádově si myslím, že po pěti až šesti letech by člověk měl udělat nějakou změnu. Prostě vypadnout ze stereotypu.
Moji klienti v Asii jdou skoro spát, když já vstávám, v Jižní Americe vstávají, když jdu skoro spát. Do toho Blízký východ má posunutý pracovní týden, takže musím být online víceméně pořád. Co se relaxu týká, tak samozřejmě sport, v mém případě je to bojové umění nebo třeba krav maga. A občas dělám i lehčí sporty jako je tenis, badminton nebo lyžování.
Když jsem byl venku, rodinu jsem ještě „skoro“ neměl. Roční pobyt bez rodiny si teď vůbec nedokážu představit. Už bych to neabsolvoval. Jde o úplně jiný svět a je velký rozdíl, když komunikujete s klientem nebo na vás doma mluví dcery, i když někdy mi dcery dávají zabrat více než klienti.
