01/12/2022
Vaše profesní dráha je poměrně bohatá.
Dá se to tak říct. Prvních 7 let jsem pracoval ve Vítkovickém výzkumu na aplikaci a využití technologie žárových nástřiků, pak přešel na Kotlárnu II a věnoval se rozvojové technologii žárových nástřiků. Od roku 1997 do roku 2019 jsem působil na středisku Povrchové ochrany a také ho vedl. Ve WITKOWITZ ENVI mám na starost technologie spojené s činností pro povrchovou úpravu.
Jak hodnotíte změny, kterými obor prošel?
Z dlouhodobého pohledu měly změny ve firmě světlé i stinné stránky – jako na houpačce. Mám na mysli rozvoj ocelářství a jeho následný útlum, stejně tak kotlárenské výroby pro malé i velké celky a podobně. Když bych měl mluvit za poslední období, pak ENVI jde cestou, kde vedle zavedených smaltovaných nádrží nabízí nádrže v komaxitové nebo nerezové úpravě. A výrobky tohoto střediska jsou vidět po celé republice, i když ještě se starým logem.
Které současné trendy WITKOWITZ EVNI oslovily?
Rozvíjí se všechny oblasti, takže i oblast nátěrových hmot. Jeden z trendů jsme nedávno ověřili a začali vyu- žívat pro nový projekt AdBlue.
Co považujete za svou největší pracovní výzvu?
Mým úkolem je ověření vhodnosti a navržení povrchové ochrany jednotlivých dílů celků nádrží prováděné koma- xitovou úpravou nebo cestou mokrých nátěrů. Výzvou je na základě sběru dat z realizovaných akcí a jejich dlouhodobého užívání unifikovat materiály používané pro jednotlivé postupy povrchových ochran. Vážím si toho, že v tak velkém kolektivu lidí dokážeme vcelku dobře spolupracovat.
Máte čas třeba i na humor?
Moc ne, ale kdykoli jde o pracovní vtípky, vzpomenu si, jak si bývalý pan ředitel myslel, že na středisku Povrchových ochran máme letadlo. Pojem tryskáč – tryskací stroj – zaměnil v mysli za dopravní prostředek. Víc legrace než v práci si ale užívám doma. Rád podnikám výlety do přírody nebo poslouchám pořady o historii.
